Pokročilé metody stanovení difuze vodní páry stavebními materiály a konstrukčními detaily

Vodní pára procházející stavebními konstrukcemi může v případě nadměrné kondenzace zhoršit tepelnětechnické vlastnosti konstrukce a urychlit její degradaci. Současné metody stanovení difuzních parametrů (součinitel difuze, faktor difuzního odporu atd.) spočívají na vážení prošlé vodní páry. Takové metody jsou velmi zdlouhavé a v případě materiálů s vysokým faktorem difuzního odporu i nepřesné. Další nevýhodou je nutnost použití přesných vah, což vylučuje zkoušení vzorků větších než cca 100 x 100 mm. Je tak prakticky vyloučeno zkoušení spojů a prostupů v parotěsných izolacích.

Předmětem výzkumu je vývoj nových pokročilých metod stanovení faktoru difuzního odporu, které nejsou založeny na vážení, u nichž není omezena velikost zkoušeného vzorku a poskytují výsledek výrazně rychleji než metody současné. Práce je založena převážně na laboratorním měření a numerickém hodnocení obdržených dat prostřednictvím existujících softwarových nástrojů s cílem získat podklady pro validaci a verifikaci nových metod. Předpokládá se zkoušení zejména hydroizolací, parotěsných izolací, tepelných izolací a různých desek na bázi dřeva, sádry a cementu.

Výstupem výzkumu bude porovnání stávajících a nových metod, stanovení použitelnosti nových metod a rozšíření vědomostí o difuzi vodní páry na vzorcích, které dosud nemohly být testovány (spoje, detaily atd.).