Architektura a umění: Proměny role umění v architektuře

Téma se zabývá vztahem architektury a výtvarného umění jako dlouhodobě se proměňujícím dynamickým a kulturním fenoménem, jehož podoba má zásadní vliv na charakter vystavěného prostředí. Výzkum bude zaměřen na tento vztah v širokém historickém rozpětí přibližně posledních pěti století, během kterých se spojitost archiktetury a umění proměňovala od tradičně vnímaného, zcela těsného sepjetí, přes období modernismu, kdy došlo k určité autonomizaci jednotlivých oborů, až po současnost, v níž se objevují nové formy spolupráce mezi architekty a umělci.  Zvláštní pozornost bude věnována období od druhé poloviny 20. století do současnosti. Geograficky bude výzkum ukotven především ve středoevropském prostoru. Tento region nabízí i unikátní historickou zkušenost: od státem řízené integrace umění v období socialismu, přes postkomunistickou deregulaci a s ní spojené vytěsnění umění z běžné stavební produkce, až po současnou renesanci institucionálních i neformálních iniciativ, požadujících návrat umění do veřejného prostoru. Motivací práce na tématu je pokus o redefinici role umění v architektuře v současném kontextu. Zatímco historické modely spolupráce architektů a umělců jsou poměrně dobře zmapovány, současná teorie a praxe postrádá jasně definované rámce pro interdisciplinární integraci v podmínkách aktuálního architektonického vývoje. Umění je často redukováno na dodatečnou dekoraci, čímž se oslabuje celospolečenský a kulturnětvorný potenciál architektury. Cílem práce s tématem je zmapovat a kriticky zhodnotit proměny role umění v architektuře, spolupráci mezi architekty, umělci, případně developery a veřejnou správou, to vše se zvláštním důrazem na poválečný a současný vývoj ve střední Evropě. Na tomto základě je možné vytvořit argumentační rámec, který by měl prokázat, že integrace umění je zásadní pro kvalitu i sociální rozměr architektury. Současně je možné formulovat principy a doporučení pro praxi, které mohou podpořit chápání architektury jako vysoce komplexního díla a usilovat o to, aby mezioborová spolupráce byla vnímána jako běžný standard. Cílem výzkumu by měla být ucelená reflexe středoevropského kontextu a teoretická opora v této oblasti využitelná pro architekty, umělce a instituce.