Historie Fakulty stavební ČVUT v Praze

 

Vznik před více než 300 lety

Fakulta stavební, která je největší z osmi fakult Českého vysokého učení technického v Praze a historicky tvoří její pevný základ, byla založena z iniciativy Josefa Christiana Willenberga na základě česky psané tzv. zakládací listiny reskriptu císaře Josefa I. z 18. ledna 1707 jako první veřejná inženýrská škola střední Evropy pod názvem Stavovská inženýrská škola v Praze. Dlouhodobý proces založení školy vyústil v roce 1718 zahájením výuky. O nejstarší výuce řemesla stavitelů a kameníků lze hovořit v případě první stavební hutě katedrály sv. Víta, kterou si pro zajištění potřebné kvalifikace svých spolupracovníků založil v roce 1344, tedy čtyři léta před založením Karlovy university, Mistr Matyáš z Arrasu, kterého si přivedl z Francie markrabí Karel Lucemburský, později jako císař nazývaný Karel IV. Jednalo se v dnešním slova smyslu o přísně organizovanou stavební firmu, zahrnující všechna potřebná řemesla.

obrázek

 

Stavovská inženýrská škola v Praze

Stavovská inženýrská škola v Praze vznikla už 40 let před založením věhlasné a dosud existující Mostní a silniční školy (École des Ponts et Chaussées) v Paříži, která byla založena v roce 1747. Jestliže se chtěla Stavovská inženýrská škola v počátečním údobí působnosti svého zakladatele a prvního profesora Willenberga, uznávaného odborníka v opevňovacích pracích, zaměřit na vojensko-fortifikační oblast, poměrně záhy přerostla ve školu převážně civilní inženýrskou. Tento přerod započal za období působnosti druhého profesora J. F. Schora, vynikajícího umělce - malíře a architekta – teoretika, a pokračoval po jeho smrti za působnosti třetího a posledního profesora F. A. Hergeta, významného zeměměřického a vodohospodářského odborníka.

Za Hergetova působení v roce 1787 došlo k přechodnému spojení Stavovské inženýrské školy s Karlo-Ferdinandovou univerzitou v Praze, škola si však trvale udržela vlastního ředitele. V roce 1815 škola opět osamostatněna pod názvem Královské české stavovské polytechnické učiliště, a to za působení profesora F. J. Gerstnera, vynikajícího astronoma, zeměměřiče, odborníka ve vodním a železničním stavitelství. Ten se zasloužil o novou organizaci školy svým návrhem v roce 1798 resp. 1803, podle pařížského vzoru École polytechnique, založené 1794. Výuka byla zahájena již roku 1806.

 

V roce 1861 zavedena čeština jako vyučovací jazyk

V druhé polovině 19. století dochází k nové významné rozvojové epoše školy. V roce 1861 je díky neohroženému postoji profesora Skuherského do výuky a jako úřední jazyk vedle dosud výlučně užívané němčiny zavedena i čeština. V roce 1864 je pak škola rozdělena na českou a německou. Podstatný vliv na tyto změny má i mohutně se rozvíjející průmysl. Přitom již organickým statutem z roku 1863, který zrovnoprávňuje češtinu s němčinou, dochází ke zřízení čtyř samostatných studijních směrů: stavitelství vodního a silničního, stavitelství pozemního, strojnictví a technické chemie. V letech 1864 až 1869 probíhala výuka na tzv. utrakvistické polytechnice reprezentující český a německý dualismus. V roce 1869 pak dochází k rozdělení Královského českého polytechnického zemského ústavu na samostatné ústavy - český a německý.

 

České vysoké učení technické od roku 1920

Po zestátnění obou Polytechnických zemských ústavů v roce 1875 byl v roce 1879 český ústav označen názvem C.k. Česká vysoká škola technická v Praze. Novým organizačním statutem v roce 1920 byla tato nejvyšší škola technická přejmenována na dnešní České vysoké učení technické.

Po násilném uzavření všech vysokých škol za doby okupace nacistickým Německem v letech 1939 až 1945 došlo po osvobození k znovuotevření Českého vysokého učení technického. To přitom již od roku 1920 sdružovalo sedm vysokých škol (samostatných fakult): inženýrského stavitelství, architektury a pozemního stavitelství, strojního a elektrotechnického inženýrství, chemicko - technologického inženýrství, zemědělského a lesního inženýrství, speciálních nauk a obchodní.

V roce 1951 byla fakulta strojního a elektrotechnického inženýrství rozdělena na fakultu strojní a elektrotechnickou. V roce 1952 odcházejí ze svazku ČVUT fakulty zemědělská a chemická a vytvářejí samostatné vysoké školy. Pro reorganizaci ČVUT byl tehdy zásadní zákon ministerstva školství z roku 1950. Tímto zákonem byla definitivně zrušena a zlikvidována Vysoká škola obchodní resp. Vysoká škola věd hospodářských. V roce 1959 byla zřízena fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská a v roce 1994 fakulta dopravní, v roce 2005 fakulta biomedicínského inženýrství a osmou fakultou školy se stala 1.7.2009 Fakulta informačních technologií.

 

Fakulta stavební ČVUT

obrázek

Z hlediska poslání, organizace a komplexního pojímání současné Fakulty stavební je významné a symbolické, že o vznik a postupný rozvoj Stavovské inženýrské školy se postupně zasloužili a vtiskli jí všestranně stavební ráz na svou dobu vynikající osobnosti z oblasti stavebně a ženijně inženýrské (první profesor J. Ch. Willenberg), umělecko-architektonické (druhý profesor J. F. Schor) a matematicko-zeměměřické a stavební (třetí profesor F. A. Herget).

Ruku v ruce s organizačním vývojem vysokých škol technických postupoval i vývoj statutární. I když pro zápis přednášek a konání zkoušek nebyly původně přesné předpisy, byla závěrečná způsobilost prokazována již od začátku veřejně a slavnostním způsobem. Teprve od roku 1878 byly na C.k. České vysoké škole technické zavedeny dvě státní zkoušky a v roce 1901, po vydání rigorózního řádu, bylo pražské technice přiznáno právo udělovat hodnost doktora technických věd (první doktorská promoce byla v roce 1902).

Fakulta stavební vznikla v roce 1960 sloučením samostatných fakult architektury a pozemního stavitelství, inženýrského stavitelství, fakulty zeměměřické a ze stavebního směru zrušené fakulty ekonomického inženýrství. V roce 1976 se z ní opět vyčlenila fakulta architektury.