V současné době je kladen velký důraz na snižování hlukových emisi z provozu dopravy. Nízké protihlukové clony (NPHC) mohou být díky svým rozměrům oproti klasickým protihlukovým stěnám (PHS) umístěny mnohem blíže ke zdroji hluku, a tím dokáží spolehlivěji tlumit valivý hluk a hluk podvozku.
Cílem disertační práce je na základě zkušeností z ověřování účinnosti aplikace NPHC v terénu a z modelování v predikčním softwaru vytvořit metodiku, která bude definovat, za jakých podmínek je aplikace NPHC výhodným protihlukovým opatřením. Definování podmínek zajistí projektantovi stavby při výběru protihlukového opatření informaci, jakou účinnost NPHC lze v daném případě očekávat. Cílem provedeného výzkumu je předpoklad omezení aplikace klasických PHS v případech, kdy se aplikace NPHC bude jevit jako dostatečné protihlukové opatření pro dané území.