Alkalicky aktivované materiály a další alternativní pojivové systémy představují perspektivní řešení pro snížení environmentální zátěže stavebnictví. Přestože vykazují potenciál pro redukci emisí skleníkových plynů, jejich skutečný environmentální dopad je závislý na komplexní interakci mezi složením materiálu, výrobními procesy a podmínkami jejich životního cyklu. Navrhované téma je zaměřeno na systematické hodnocení environmentální stopy alkalicky aktivovaných a alternativních pojiv s využitím metodiky hodnocení životního cyklu (LCA). Výzkum se bude soustředit na identifikaci klíčových faktorů ovlivňujících environmentální dopady, včetně surovinové báze, typu aktivátoru, energetické náročnosti výroby a transportních procesů. Na základě získaných poznatků budou navrženy a ověřeny strategie vedoucí k optimalizaci složení a technologických postupů s cílem minimalizace environmentální stopy při zachování požadovaných materiálových vlastností. Cílem práce je vytvořit metodický rámec pro návrh nízkoemisních pojivových systémů na základě principů životního cyklu.