Stavební obnova památek (česky) - předměty programu

(není uvedeno)

zkouška

*V programech SME a FMI lze předmět zařadit do ISP pouze jako volitelný.* Cílem je seznámit studenty bez nutných specifických předchozích znalostí marketingu s touto problematikou s ohledem na využití v praxi, např. na pozicích zakladatelů start-upů, středních a vyšších manažerů nebo majitelů stavebních firem. Kurz proběhne jako praktická výuka zejména tam, kde doktorandi již mají svá vlastní zadání nebo stávající pracovní zařazení.

(není uvedeno)

zkouška

Předmět se zaměřuje na materiály a prvky historických konstrukcí a technologie pro jejich obnovu. Podrobněji jsou studovány zejména kámen, hlína, dřevo a dále omítky, povrchová ochrana a stavební pojiva (sádra, vápno, cement).

(není uvedeno)

zkouška

Cílem předmětu je odborné seznámení s hlavními typy stavebních historických konstrukcí a povrchovými úpravami historických staveb, které jsou v praxi při řízení památkových postupů a zásahů, a při návrhu rekonstrukce a obnově staveb, stejně jako při provádění jejich průzkumů a posuzování nejčastěji sledovány. V uvedeném předmětu jde především o přehledové seznámení se stavebními materiály historických období, o přehled vývoje jednotlivých stavebních konstrukcí ve vazbě na architektonický výraz a typologii staveb, jejich architektury i interiérů. Součástí bude i poukaz na specifická umělecká řemesla, která se v historii podílela na tvarování a vybavování historických staveb, včetně starších technologií zpracování.

(není uvedeno)

zkouška

Výuka předmětu je rozdělena do jednotlivých tematických okruhů a navazuje na předměty 124HRRB „Historické konstrukce a rekonstrukce budov“ a 124PDRC(Q) "Poruchy, degradace, rekonstrukce" a je zaměřena na speciální problematiku ochrany a sanace historických objektů.

(není uvedeno)

zkouška

Komplexně pojatý předmět zpracovává témata související s kulturním aspektem historické krajiny a jejím památkovým potenciálem. Zabývá se – ve vazbě na kategorizaci kulturní krajiny Výborem UNESCO (komponovaná, organická a asociativní krajina) – různými konkrétními typy historické kulturní krajiny (tj. např. krajiny určené specifickým typem osídlení a formou organizace zemědělské půdy, krajiny určené dominantní vytrvalou plodinou, krajiny určené dominantní formou využití, krajiny esteticky kultivované vč. krajin komponovaných, krajiny poutních míst a křesťanských legend, krajiny urbanizované, krajiny industriální, krajiny militární, krajiny mytologické, krajiny memoriální či krajiny se vztahem k významné osobnosti) vč. analýz příkladů formou případových studií. Dále řeší otázky pramenů pro poznání a identifikaci historických krajinných struktur, zejména archivní mapové a ikonografické zdroje, metodická východiska užívaná v různých typech krajin při identifikaci a ochraně památkových hodnot krajiny (zejména metodické návody NPÚ) a formy prezentace hodnot historické kulturní krajiny (např. analýza dochovanosti historických krajinných struktur v nástrojích územního plánování). Dalším nezbytným tématem praktická ochrana historických (památkových) hodnot krajiny, jak z hlediska památkové péče (zejména institut krajinné památkové zóny), tak z hlediska ochrany přírody a krajiny (krajinný ráz), stejně jako nezbytná implementace do různých nástrojů územního plánování (ÚPP i ÚPD).

(není uvedeno)

zkouška

Předmět se zabývá ochranou stávajících hodnot při stanovování budoucího využití území jak v jeho zastavěné, zastavitelné i nezastavěné části. Jedná se o zohlednění přírodních i kulturních specifik dané lokality z pohledu památkové péče, ochrany přírody a krajiny a vlastního subjektivního hodnocení, vycházejícího z pochozích průzkumů a rozborů, studia příslušné literatury znalostí o vývoji a souvislostech daného území. Budou představeny základní územně plánovací podklady a dokumentace, které jsou zdrojem znalostí o současném i budoucím stavu území, zejména územně analytické podklady na úrovni obcí a krajů a územní a regulační plány.

(není uvedeno)

zkouška

Možnosti a limity soudobé architektonické tvorby v kontextu historického kulturního prostředí. Zásady a principy architektonických intervencí do historických staveb a památkově chráněných urbánních celků. Praktické příklady střetu/souznění prostorové památkové ochrany s novými architektonickými projekty a realizacemi. Praktické a teoretické příklady soudobých projektů v památkově chráněných lokalitách z hlediska aktuálního veřejně-právního schvalovacího procesu.

(není uvedeno)

zkouška

Obsahem je seznámit studenty s vývojem české architektury od druhé poloviny XIX. století až do současnosti s důrazem na urbanismus, vývoj architektonických stylů a nejvýznamnější osobnosti. Děje se tak formou přednášek a vycházek po pražské architektuře příslušného období. Součástí je i srovnání s vývojem evropské architektury té doby a vzájemné vlivy. Výsledkem by měla být základní obeznámenost posluchačů s danou tématikou, orientace ve vývoji architektonických stylů, znalost nejvýznamnějších osobností naší architektonické scény a schopnost zařadit českou architekturu daného období do kontextu evropské a světové tvorby.

(není uvedeno)

zkouška

Historické mosty a speciální konstrukce jsou architektonickým a technickým dědictvím, které je třeba chránit a obnovovat v souladu s požadavky památkové péče. Mnoho těchto staveb, mezi které patří i významné kulturní památky, se nachází v havarijním stavu. Při rekonstrukci betonových a ocelových mostů je nutné pro zachování jejich funkce konstrukci zpravidla zesílit, případně vyměnit části nosných i nenosných konstrukcí. V tomto ohledu jsou tyto stavby specifické, neboť statická funkce mostu je primární a inženýrsky velmi náročná a proto nelze na zesilování či výměnu zejména nosných částí aplikovat klasické stavební postupy jako při rekonstrukci ostatních staveb průmyslového dědictví. Cílem předmětu je seznámit posluchače s konstrukční podstatou mostních staveb a speciálních konstrukcí, s diagnostickými možnostmi zjištění jejich skutečného stavu a s technologiemi rekonstrukce a konzervace těchto staveb.

(není uvedeno)

zkouška

Kurz je zaměřen na hlubší seznámení posluchačů s vývojem architektury a stavby měst v prostoru Čech a Moravy. Slohy a kompozice v dějinách evropské architektury od období jejich vzniku až do současnosti. Spolu se sledováním vlastního vývoje architektury je vnímána širší syntéza typologie, stavitelství, uměleckých řemesel a výtvarných umění, podílejících se na finálním obraze exteriéru i interiéru stavby v celku i detailu. Je zdůrazněn význam determinujících činitelů architektury v soudobém využití historických staveb, vztah konstrukce, funkce a prostoru v architektuře historické a jejím soudobém využití.

(není uvedeno)

zkouška

Předmět seznamuje s příčinami poškození hmoty stavebních památek, s principy údržby historických staveb, metodami ochrany, údržby a obnovy. Kriticky vyhodnocuje možné zásahy do konstrukcí a jejich dopad na podstatu památky. Předmět uvádí posluchače do problematiky projekce rekonstrukcí, teorie obnovy stavebních materiálů památek. Ve dvou seminárních pracích se student osvojí metody analýzy problému a jeho samostatné řešení.

(není uvedeno)

zkouška

Předmět bude studenty informovat o aktuální diskuzi na téma ochrany architektury 20. století. Seznámí studenty s aktuálně rozdílným přístupem k ochraně staveb 1. a 2. pol. 20. století. Zatímco hodnoty architektonického dědictví 1. pol. 20. stol. jsou obecně přijímané, hodnoty naší poválečné architektury, zejména té vznikající od 60. let, nejsou zatím odborně dostatečně prozkoumány a interpretovány. Co se týče samotné ochrany, početně jsou zatím stavby ze 2. pol. 20. století mezi KP a NKP zastoupeny velmi nízkým počtem (praktický nástroj ochrany v rámci Památkových zón nebo zájmů UNESCO je nedostatečný a též v rámci územních správ je informovanost o problematice malá).

(není uvedeno)

zkouška

Předmět je zaměřen na obor památková péče v rámci celospolečenského kontextu a poskytuje orientaci v teorii a praxi této problematiky s důrazem na ochranu stavebního dědictví́ a metody jeho památkové́ obnovy. Péče o památky zahrnuje nezbytný přehled o institucionální struktuře i potřebu orientace v právních i oborových předpisech zaměřených na ochranu kulturního dědictví na národní i mezinárodní úrovni. Součásti výuky je osvojení zásad péče o památkový́ fond, rozbor druhů úprav historického stavebního díla v návaznosti na jeho hodnotový́ potenciál. Výuka také představí aktuální poznatky z oblasti poznávání i praktické́ pece o historický stavební́ fond (tradiční́ i inovativní́ přístupy, techniky a technologie), doplní informace o mezinárodním dění v oboru i o přijatých mezinárodních konvencích a úmluvách. Výuka předmětu je rozdělena do čtyř tématických částí (dějiny památkové péče, památková péče v ČR, památková péče v mezinárodním kontextu, péče o stavební fond) kombinujících přednášky (teoretická východiska), semináře a exkurze (resp. workshopy) do památkových objektů reprezentujících specifickou formu obnovy památek (konzervace, restaurování, rekonstrukce, transformace apod.) V průběhu semestru bude konzultována zadaná seminární práce.

(není uvedeno)

zkouška

Předmět je zaměřen na stavebně historický průzkum jako mezioborovou a mezní disciplínu, jejíž výstup má dva základní významy: pro badatelskou zobecňující rovinu naplňuje význam pro poznání dějin architektury a pro praktickou roviny slouží jako nezbytný podklad pro kvalifikovanou obnovu historického objektu.

(není uvedeno)

zkouška

Předmět je zaměřen na problematiku památkové ochrany rozsáhlého počtu městských staveb z 19. a počátku 20. století, jejichž stavební kvalita je poměrně vysoká, a ve kterých se zachovalo mnoho doplňkových stavebních prvků, jako jsou okna, dveře, podlahy, omítky, štukové prvky, dekorativní malby apod.

(není uvedeno)

zkouška

přednášky s diskusními bloky. předmět má být zábavným průvodcem různými typy památkové praxe ve světě

(není uvedeno)

zkouška

Předmět formou případových studií veřejného prostoru rozvíjí vzájemnou diskusi. Předmět je pomocníkem pro úspěšné začlenění s historických i současných uměleckých děl v architektuře.

letní

zkouška

Předmět vysvětluje metody diagnostiky identifikace a stavu historických materiálů, předmětů, konstrukcí a objektů s využitím aplikace tradičních i průlomových technologií. Seznamuje studenty s postupy stavebně technické inspekce památek a možnostmi i limity moderních analytických i diagnostických přístrojů. V rámci laboratorních praktik poskytuje možnost osvojení základních praktických dovedností pro nedestruktivní a šetrně destruktivní zkoušení materiálových vlastností či identifikaci skrytých defektů památek. Zabývá se i speciálními metodami zjišťování efektivnosti a životnosti konzervačních zásahů na památkách, metodami dlouhodobého sledování chování materiálů a konstrukcí vystavených opakovanému namáhání a vlivům prostředí i metodami pořizování dokumentace stavu památek.

zimní, letní

zkouška

In this course, which is taught exclusively in English, attention is paid to the structure of a scientific or technical paper, to grammatical and stylistic aspects and to the creative scientific writing process from manuscript preparation up to its publication (including the selection of an appropriate journal and the manuscript submission and review process). Other topics covered in the course include effective search for and processing of information sources in a network environment, exploitation of library, open-access and other resources and tools, citation rules and publication ethics. Students get acquainted with citation managers, manuals of style, typesetting rules and tools for the preparation of a technical manuscript in LaTeX. Basic information on bibliometric tools and evaluation of scientific output is also provided.

(není uvedeno)

zkouška

Předmět „Digitální dokumentace památkových objektů“ se zabývá moderními metodami dokumentace a vizualizace památkových objektů pomocí metod blízké digitální fotogrammetrie, laserového skenování, metodami RPAS (remotely piloted aircraft system, tzv. dronů) a měřické geodézie. Vytvářena jsou digitální ortofota, dále fotoplány a vektorové plány, 3D modely objektů včetně textury, řezy a pohledy. Část předmětu se zabývá virtuální rekonstrukcí nedochovaných či poškozených částí objektů a jejich vizualizací. Pro metody vizualizace je používáno prostředí vyspělé výpočetní techniky a dále virtuální reality. Poslední částí předmětu je podpovrchový nedestruktivní průzkum objektů pomocí georadaru a magnetometru a analýza naměřených dat.